Komunikace s dětmi: Jaké věty neříkat našim nejmenším

Zlaté pravidlo praví, že nemáme hledět na slova, ale na činy. Bohužel i slova mají svoji neuvěřitelnou moc a některé věty mířené proti dětem mohou zanechat nenapravitelné následky na jejich psychice. Na co si dát pozor, když mluvíme s dětmi?

Čeho se vyvarovat?

Každé dítě je jiné, a proto neexistuje jeden jediný společný manuál, jak pracovat a mluvit s dětmi. Musíte být vnímavý a sledovat změny chování vašeho dítěte. Jaký typ vět bychom ale neměli mířit (nejen) k našim potomkům?

• Proč nejsi jako sestra/bratr: srovnávat děti mezi sebou nebo kýmkoliv jiným není nikdy dobrý nápad a nepřinese to nic dobrého. Naopak, děti si budou myslet, že nejsou dost dobré a musí být někým jiným, aby se vám zalíbily. Srovnání přinese jen smutek a zklamání. Být originální a jedinečný je však daleko cennější.
• Pokud to neuděláš, tak nedostaneš večeři: je třeba být k dětem občas tvrdší, ale lepší než negativní "výhružka" je lepší navrhnout pozitivní motivaci. Co takhle "pokud si uděláš odpoledne úkoly, uděláme si spolu k večeři palačinky". Dítě místo povinnosti dělat úkoly, aby dostalo večeři vidí odměnu za odvedenou práci.
• Jsi tak hloupý/nešikovný: dětem by se obecně neměly říkat urážlivé typy vět, navzdory tomu, že se mohou jevit jako pravdivé. Je třeba se zamyslet, kde je problém. Dítě nechápe a neplní, co mu říkáte, zeptejte se ho! Hledejte zdroj problému než abyste se hnaly za důsledky a trestaly je.
• Přestaň brečet nebo ti k tomu dám důvod: věta, kterou slýchává v českých domácností značné množství dětí. Všimněte si však, co taková věta způsobí? Ponaučení? Nikoliv. Výhružky na děti neplatí. Sedněte si k nim a nechte si vysvětlit proč dítě brečí. Vysvětlete mu, že slzy jsou v pořádku, ale nic nevyřeší. Pak už zbývá pouze společně najít problém a vyřešit ho.

Jak tedy mluvit k dětem

Rozhodně, upřímně a laskavě. Dítě rozbilo hračku, shodilo talíř s jídlem nebo vyžaduje až přespříliš pozornosti - upřímně mu řekněte, jak se věci mají. Vysvětlete mu, co udělalo špatně a jak by to mělo vypadat pro příště. Pokud nemáte právě na hraní s ním celý den, ale pouze hodinu, řekněte to a plně se mu v daném čase věnujte.

Chvalte, ale ne přespříliš. Buďte přísní, ale nikdy ne bezohlední. Nejdříve si představte, jak byste chtěla, aby váš potomek řešil tu stejnou situaci v budoucnu se svými dětmi a co ho vlastně chcete naučit. Vzpomeňte si na vaše dětství. Pokud tam byl nějaký styl komunikace mezi vámi a rodiči, který se vám nelíbil, zamyslete se, jestli chcete, aby si ho pamatovali i vaše děti od vás.

Líbil se vám náš článek a chtěli byste dostávat upozornění na nové články? Přihlaste se k odběru, nebo nás sledujte na našem Facebooku a Instagramu.

Kdo pro vás články píše

Tento zajímavý článek o dětské výchově a vývoji pro vás (nás) připravila Markét. Markét je studentka mezi jejíž největší zájmy patří psaní. Kreativní myšlení a zájem o děti tvoří základ pro tyto články. Kromě psaní ráda sportuje a cestuje. Nejdále se podívala do Indie.